Pracovat s dětmi tak, aby dokázali bezpečně proplut úskalími dospívání, je náročné v každé době. Děti a dospívající patří mezi zranitelné skupiny, které ve větší míře ohrožuje jak užívání návykových látek, tak nelátkové závislosti včetně závislosti na internetu a gamblingu. Hlavní slovo v prevenci rizikového chování dětí a mládeže má v klidnějších časech rodina a škola. Jak ale ohlídat bezpečný vývoj dětí v době nouzového stavu a života na síti, když internet sám o sobě představuje potenciální závislostní riziko? Podle národní protidrogové koordinátorky Jarmily Vedralové hlavně nesmíme opustit myšlenku prevence rizikového chování, ať už ji dětem doručíme v jakékoliv formě.

Pandemie covidu-19 trvá už rok. Jaký dopad má na vývoj u dětí a mládeže v oblasti rizikového chování?

Čerstvá studie Národního ústavu pro duševní zdraví ukázala, že v důsledku chronického stresu spojeného s pandemií například o 60 procent stoupla spotřeba alkoholu u rizikových konzumentů. Analýzy našeho Národního monitorovacího střediska ukázaly na podobné výsledky, totiž, že ti, kteří pijí a užívají návykové látky intenzivně, během pandemie své závislostní chování ještě posílili, zatímco u příležitostných konzumentů se závislostní chování často zmírnilo.

Studie zaměřené na konzumaci legálních a nelegálních drog u dětí a dospívajících během pandemie ještě nemáme, ale lze předpokládat, že i tam bude podobné schéma. Evropská školní studie ESPAD s daty za rok 2019 poukázala na to, že pití nadměrných dávek alkoholu při jedné příležitosti třikrát a častěji za měsíc uvedlo už v roce před pandemií 12 procent studentů.

A právě u této skupiny dospívajících, u které jsme evidovali rizikové chování už dřív, je teď větší nebezpečí jeho prohloubení. Také kolegové psychologové, psychiatři a adiktologové hlásí výrazně zvýšený zájem dospělých i dětí o jejich služby, čekací lhůty se prodlužují, linky psychologické a adiktologické pomoci jsou vytížené.

Máte nějaká čísla také ke kouření a závislosti na internetu a sociálních sítích? Protože minimálně u internetu ta čísla musí naskákat i kvůli distanční výuce…

Obecně platí, že u intenzivních uživatelů návykových látek došlo během pandemie ke zvýšení míry užívání, a u těch příležitostných spíše ke snížení. Je ale fakt, že kouření je specifické, protože se u něj prokázalo zvýšené riziko příznaků covid-19 a horší průběh nemoci. Takže je možné, že i tento faktor ovlivňuje míru kouření zase pozitivně.

Co se týče závislostí na internetu, tak jsme společně s Univerzitou Karlovou iniciovali výzkum na středních a základních školách, který proběhl v listopadu. Zabývali jsme se v něm právě rizikovým chováním školáků, a to včetně zmonitorování závislosti na počítačových hrách a internetu.

A ukázalo se, že 4 procenta škol na prvním stupni a na druhém stupni devět procent zachytilo nezdravou vazbu dětí na počítač. Já osobně si myslím, že to procento bude v reálu mnohem vyšší.

Už před pandemií bylo ohroženo asi 8 procent školáků závislostí na počítači a internetu a lze předpokládat, že toto riziko bude dále vzrůstat. Vidíte to ostatně všude kolem sebe: děti se věnují distanční výuce přes internet a dále pak poměrně dost času tráví surfováním a chatováním s kamarády, hraním on-line her.

Fungují vlastně i během pandemie nějaké preventivní programy na školách, které by poskytly „první pomoc“ v této oblasti, nebo na to není kapacita?

Programy primární prevence sice fungují, ale v omezené míře. Studie, o které jsem už mluvila, bohužel také ukázala, že klesá kontakt mezi třídními učiteli a žáky, což může mimo jiné vést k problémům se záchytem rizikového chování.

Ukázalo se, že na školách dochází k výraznému snížení počtu preventivních aktivit. Ono je to pochopitelné, protože školy a učitelé řeší zejména stabilizaci výuky, a tak se preventivní činnosti a další důležité aktivity odsouvají v mnoha případech na druhou kolej.

Na to nás ostatně upozorňují i naše adiktologické služby napříč republikou, které lektorují preventivní programy a poskytují součinnost a podporu školám v primární prevenci. Evidují, že školy nemají dostatek času a personálních kapacit věnovat se aktivitám nad rámec základního kurikula, které jsou přitom pro zdravý a bezpečných vývoj studentů zásadní.

Co se týče rodičů, tak tam můžeme jenom odhadovat, že se někteří se určitě snaží děti každý den snaží motivovat i k aktivitám v takříkajíc „offline“ světě, ale také že část z nich to nemá možnost úplně ovlivnit nebo už to vzdala.

Vidíte v ústupu od preventivních aktivit do budoucna nějaké větší riziko pro vývoj dětí?

Velké. Děti nejsou v osobním a přímém kontaktu s učiteli, školními preventisty a psychology, často nemají strukturovaný čas po škole a rodiče na ně často nemají, jak dohlédnout. Zejména když pracují v provozech, kde je nutná jejich osobní přítomnost.

Situace je nová v mnoha směrech, je potřeba na ní flexibilně reagovat a udělat tak v oblasti primární prevence maximum toho, co můžeme tak, aby i při distanční výuce byla co nejvíc dostupná.

Jaké tedy navrhujete řešení?

My jsme už na počátku pandemie dali podnět realizátorům preventivních programů, aby začali většinu svých materiálů k primární prevenci „překlápět“ do online podoby.

Takovým průkopníkem byla a je organizace Semiramis, která přišla s online tréninkovými videi určenými pro školu i rodiče. Postupně se přidaly další organizace a přibývaly materiály, nyní existují i programy jako Otevřená sborovna na podporu učitelů a mnoho dalších.

Mimochodem tyto organizace nabízí i poradenské a krizové intervence pro pedagogy, děti i rodiče v oblasti prevence. Podporu pedagogů považuji v této oblasti také za velmi důležitou.

Přestože jsou tyto materiály k dispozici přes internet, který je potenciálním rizikem pro vznik závislostí, specialisté, kteří v nich hovoří, vždy odkazují na reálný svět, podporují komunikaci mezi dětmi navzájem a mezi rodiči a dětmi a ukazují na zdravé vzorce chování a prožívání volného času atd.

Toto je velmi důležité, protože je nutné, abychom nepřerušili aktivity primární prevence. Myslím si, že prevence rizikového chování u dětí je v tuto chvíli důležitější než kdy dřív, a to minimálně od divokých 90. let.

Musíme v současnosti vzít za vděk i těmi materiály fungujícími přes internet, jakmile to bude možné vrátíme k aktivitám face to face. V tomto směru přes naše partnery na ministerstvech, v institucích i neziskových organizacích a na školách apelujeme jak na rodiny, tak na učitele, aby na prevenci rizikového chování u dětí a zejména náctiletých nerezignovali. Pomůžeme tím snížit dopady do oblasti závislostního chování. (pel)