Zregulování růstu teploty na Zemi o v průměru 1,5 stupně je klimatický komunismus. (Ilustrační foto - redakční koláž).

Jak naznačuje spor kolem zprávy mezivládního klimatického panelu (IPCC přiznal: Mnoho pesimistických klimatických předpovědí má „nízkou pravděpodobnost“; TDS: Velká část alarmistické literatury o klimatu je zkreslena nepravděpodobnými daty), celá záležitost připomíná rekurzívní, sama ze sebe odvozující postup a tedy i zkreslené závěry, jimiž jsou nad rámec reality zveličovány problémy tzv. klimatické změny.

Ta hýbe planetou a to například v podobě nám dobře známého Green Dealu a na něj navázaných „zelených“ opatření, která jakoby z oka vypadla velmi kvalitnímu dystopickému románu. To je však jen jedna, technicko-politická stránka věci.

Je proto namístě zamyslet se nad hlubším pozadím zjevené „pravdy“ o globálním oteplování a zmytizovaném klišé o klimatické změně. Nebude na škodu odrazit se od názoru Hanse Hermanna Hoppeho, který se k tomuto tématu nedávno také vyslovil. Na otázku, co si myslí o „výzvě“ globálního oteplení, odpověděl:

„Nejsem si vůbec jistý, zda je to globální výzva, anebo zda to není uměle vytvořený problém. Nikdo nepopírá, že je zde taková věc jako změna klimatu. Otázka zní: Jaký je příspěvek lidstva k těmto problémům? Není zde v žádném případě jedna odpověď.“

„Jsme vedeni k tomu, abychom věřili, že je zde vědecký konsensus o tom, co to přesně způsobuje. To je nepravda. Alternativa je: Jestliže zde jsou takové výzvy, že počasí se stává teplejším, různé oblasti budou přirozeně spravovány různě, protože krize se projevuje sama rozdílně v rozdílných oblastech.“

„Grónsko je ovlivněno jinak globálním oteplením než Maledivy. Myšlenka, že by zde měla být správná globální teplota, je mírně řečeno, zcela absurdní.“

Tolik citát H. H. Hoppeho.

Válka s oteplováním

Hoppeho zmínka o absurditě jediné správné globální teploty vyvolává znepokojení z urputnosti a komplexní pronikavosti probíhající války s celoplanetárním oteplováním. Každý alespoň mírně vzdělaný člověk přece musí vědět, že historie planety Země se nese plně ve znamení neustálých radikálních změn klimatu, tedy změn nejenom teploty, ale i planety jako takové.

Jistě, k těmto planetárním změnám nedocházelo „z roku na rok“, jako se tomu údajně děje nyní, na což poukazují soudobí klimaalarmisté. Přesto se nelze zbavit pokušení vyvodit logický závěr: pokud se klima na Zemi – která většinu své existence přežila i bez přítomnosti člověka – měnilo (oteplovalo i ochlazovalo) miliardy let, pak není důvod se domnívat, že se vývoj klimatu zastaví a že se už klima (bez ohledu na přičinění člověka) nebude „samo od sebe“ ani trochu měnit.

Pokud je dnes a denně tvrzen opak, tedy, že za všechno zlé, včetně změny teploty, může člověk, pak taková konstrukce zavání šarlatánstvím, a to bez ohledu na nekonečnou záplavu aktuálních dat, která zdánlivě (Kdo a jak jejich relevanci může ověřit? Snad jen někdo za tisíce let.) prokazují vše možné, co příznivci ideje klimatického oteplování potřebují…

Tak či onak, klimatičtí aktivisté a jejich vědecký předvoj uchopili jako základní dogma ideu, že se vývoj planety zastavil a že existuje jedna jediná optimální teplota. Přitom však dobře vědí, že se klima měnilo po celou historii a že myšlenka konce vývoje klimatu je vědecký nesmysl. Využívají k tomu skutečnosti, že nejširší veřejnost souzní s pocitem, že lidstvo planetu dokonale ovládlo.

A takto nahlodané veřejnosti pak dává logický smysl i „vědecky zjevená pravda“ o zastavení vývoje, respektive o neoprávněném pokusu o klimatickou změnu, páchaném „zlotřilým působením“ člověka. Široká veřejnost ví, čeho všeho člověk byl a je schopen (vzpomeňme světové a jiné války, nespočet totalit, apod.). Je proto snadné věřit, že pokračováním všeho zlého, co člověk doposud učinil, je i dnešní údajně protiklimatické působení, spočívající ve vypouštění skleníkových plynů do ovzduší.

Bez ohledu na to lze dovozovat, že myšlenka existence přirozeného optimálního stavu planety s teplotou, kterou někdo „velmi moudrý“ stanovil jako globální teplotu před začátkem průmyslové revoluce (což je absurdní samo o sobě – vždyť na značné části Země ještě průmyslová revoluce snad ani nezačala…) zavání neseriózností, když se budeme v ostrosti našich soudů držet při zemi…

Teplota a náboženství

Ne všichni se shodnou na tom, že se globální teplota na Zemi v jednoznačně setrvalém trendu zvyšuje. Existují však subjektivně nazíraná fakta a dílčí teplotní řady, jež potvrzují, že se teplota (někde) opravdu mění. A díky informačnímu propojení světa lze snadno vysledovat mnohem více zpráv o tom, že nastávají různé excesivní klimatické jevy, jako jsou vedra, požáry, tropické bouře, atd. atp. Mediálně je téměř nonstop dotvářen dojem, že se klima na planetě mění.

Přičemž, i kdyby se opravdu měnilo, nelze nikdy vědecky relevantně prokázat, že změna je zaručeně a stoprocentně způsobována člověkem – vždy bude na stole ležet nezodpovězená otázka, proč se klima měnilo i v pradávné minulosti, kdy působení člověka bylo nulové, neboť po něm na planetě nebylo vidu ani slechu.

Ano, část vědeckých dat a velká část globálně prezentovaných extrémních událostí nahrává těm, kdo si změnu klimatu ukořistili jako svoje nové, moderní náboženství. Jako víru, která byla zvěstována vědecky; nikoliv nějakými proroky či církevními kněžími, bez jasného vědeckého důkazu.

Absolutně „nejgeniálnějším“ manipulativním faktorem bylo vnesení morálního aspektu, tedy lidské viny – jakéhosi dědičného hříchu, jehož podstatou je to, že za klimatickou zkázu světa může člověk. Můžeme najít analogii v křesťanství – tam existují také hříšníci a jejich hříchy, které jsou morální – třeba, že někdo málo věří v Boha, málo se modlí, nedodržuje Desatero, atp.).

Jenže, něco takového již v dnešní, vědecké, moderní, internetové a umělou „inteligencí“ pošramocené době nepůsobí přesvědčivě. V klimatické víře jsou karty rozdány mnohem důvěryhodněji a moderněji: vina člověka za to, že planeta spěje ke zkáze (a potřebuje proto SPASITELE, například typu Evropské komise), je navenek zjevná.

Člověk svou činností a produkcí všeho možného, potřebného a nepotřebného, a životem jako takovým, vědecky neoddiskutovatelně produkuje plyn CO2. A na to lze „přesvědčivě“ naroubovat teorii o tom, že člověk přehřívá planetu a tím ji směřuje k jejímu vysušení, vypaření či zaplavení, prostě ke zkáze, která je každému ušita na míru…

Skleníková posloupnost

Tato posloupnost působí jako vědecká teorie, kterou nelze jednoduchým vědeckým experimentem ověřit, ale ani vyvrátit. Má určitou oporu ve fyzice/chemii (na rozdíl třeba od klasické náboženské víry) – skleníkový efekt se proto jeví jako přesvědčivá teorie, i když i tu lze zpochybnit (viz např. Skleníkové plyny neovlivňují klima na Zemi, dokázali američtí vědci v průlomové studii).

Skupina majitelů „absolutní pravdy“ a současně držitelů kormidel moci a na nich závislých (a dotovaných) zástupů má v ruce – zdánlivě – absolutní, vědecky podloženou víru, ideologický kánon (i s nezbytnou hrozbou konce světa), jenž prakticky nelze vyvrátit. S tímto klimatickým bohem (BOHEM KLIMATICKÉHO OTEPLOVÁNÍ) lze perfektně držet v pevné víře masy, zvláště když vědecká sféra ve své většina pochopila, odkud vítr a veřejné peníze vanou.

Nového, moderního klimatického boha (potažmo zelenou víru a klimatické náboženství) lze využít prakticky k čemukoliv, co se držitelům a vykladačům víry (tedy státním kněžím – státům, vládám, uniím apod.) hodí. Třeba k rozbití energetiky a k její transformaci na zdroje, jež energii prakticky negenerují (alespoň ne v kvantitě, která by postačovala na pokrytí všech nezbytných potřeb). K nabarvení bankovnictví na zeleno. Ke změně člověka. Atd.

EU skrze Green Deal nařizuje vytvořit svět založený na technologiích, které fakticky neexistují a teprve mají být objeveny. To je absolutní novum v dějinách. Takto neuvažovali ani autoři dystopií, ale ani reální vládci v reálném komunismu, respektive socialismu (který komunismem nikdy nebyl).

Zelenou potopu nelze zastavit

Legenda o skleníkovém efektu (zesilovaném lidskou činností na maximum) je tak chytlavá a ze své podstaty (nezávisle na realitě či lidské činnosti) tak srozumitelná, přesvědčivá a tedy masově působivá, že jí nelze masově vyvrátit. Stavidla klimaalarmistické katastrofy byla otevřena a vzniklou potopu – alespoň tedy na území části planety, například v Evropě – již z výše popsaných důvodů nelze zastavit.

Ostatně, Green Deal byl schválen a jakýkoliv pokus o to tento legislativní příval zvrátit, má mnohem menší naději na úspěch , než například osídlení Marsu lidmi během deseti let. Klimatická změna způsobená údajně člověkem je konečná a „definitivní vědecká pravda“ (na úrovní definitivní víry v klimatického „boha“), s níž nelze hnout a na níž věrozvěsti zkázy a definitivní nápravy člověka čekaly tisíce let.

Škarohlídové by dokonce mohli dovozovat, že celý tento dogmatický proces má co do činění s ideou rovnostářství. Všichni lidé na planetě by podle marxisticko-leninsko-komunistické teorie měli mít stejně. (Samozřejmě, s výjimkou politické věrchušky a svět řídících elit).

Tudíž by lidé na celém světě měli mít nárok i na v průměru stejné (rovné) klima nebo alespoň na o stejný průměr povoleně zvýšenou teplotu… Jinak se požadavek na zabránění zvýšení průměrné teploty ani nedá interpretovat. Idea globálního oteplování, respektive zregulování růstu teploty na Zemi o maximálně v průměru 1,5 stupně je fakticky klimatický komunismus či marxismus-leninismus v praxi.

Autor (Marián Roteba) je nezávislý publicista.