Titus Gebel, iniciátor projektu Free Private Cities.

Německý podnikatel Titus Gebel již několik let prosazuje projekt na vytvoření takzvaných „svobodných soukromých měst“ neboli „FREE PRIVATE CITIES“ (FPC). V rozhovoru pro SVOBODNÝ ZPRAVODAJ vysvětluje mimo jiné rozdíl mezi soukromými městy a městskými státy jako je například Monako. Obhajuje také možné přínosy soukromých měst pro řešení migrační krize. (Podrobněji o projektu FPC – viz níže).

SVOBODNÝ ZPRAVODAJ / FREE REPORTER: ROZHOVOR / INTERVIEW

(Česky & in English) 

TITUS GEBEL, FREE PRIVATE CITIES – ROZHOVOR, březen 2018

SVOBODNÝ ZPRAVODAJ: Jaký je nejnovější vývoj vašeho projektu FREE PRIVATE CITIES (FPC; Svobodná soukromá města)?

Titus Gebel: Dá se říci, že jsme už hodně pokročili ve Střední Americe. Vedle toho také vedeme jednání s vládami dvou zemí, ale tato jednání jsou zatím na začátku. Současně připravuji knihu o svobodných soukromých městech, která vyjde v dubnu v němčině a o zhruba dva až tři měsíce později i v angličtině. Tato kniha vytyčí teoretické základy a koncepty, ale současně také poskytne praktické rady pro každého, kdo by chtěl ideu svobodných soukromých měst využít.

Podařilo se vám tedy už dosáhnout nějakého pokroku, alespoň pokud jde o nalezení vhodné lokality nebo území, v němž by se rýsovala možnost získání autonomie či práva na autonomní regulaci některých vnitřních záležitosti svobodného soukromého města (FPC)?

Ano, jde o projekt ve Střední Americe. Získali jsme zde již území, včetně povolení vlády a také příslušný zákon pro toto místo, které nám dávají významnou právní autonomii, tedy vlastní právní a sociální systém, vlastní soudnictví, vlastní policii, vlastní daňovou pravomoc a celní režim.

Nejde ještě o plně svobodné soukromé město (Free Private City), ale je to velký krok tímto směrem.

Tato jednání jsme dokončili teprve před pár dny, takže jsme jejich výsledek ještě nestihli oznámit veřejnosti. Brzy tak učiníme s tím, že současně nabídneme možnost podílet se investičně na tomto projektu.

Jaký je vztah či souvislost mezi projektem, respektive společností Free Private Cities a záměrem na vytvoření soukromého města v Barmě na území Karen State, na který se také odkazujete? Dá se říci, že FPC tomuto projektu poskytuje cosi jako „franšízu na svobodu“?

Ano, projekt „Free Private Cities“ by se určitě mohl stát určitým druhem franšízy. V současnosti se snažím poradensky a organizačně podporovat projekty, jako je například ten, který se pokouší rozběhnout Kurt Hanson v Barmě – tak, aby se jim podařilo uspět.

Neexistuje však žádný oficiální vztah mezi projektem v Barmě a našim projektem Free Private Cities. Ale samozřejmě, většina z nás, kdo se angažujeme v hnutí startupových společností, se vzájemně zná. Kdysi jsem na jedné konferenci vytyčil motto, že nejsme konkurenti, ale kolegové, kteří by se měli vzájemně podporovat. Bylo to velmi dobře přijato a mohu říci, že například také v projektu budování sídel na moři (seasteading) přejali některé z myšlenek projektu Free Private Cities a to konkrétně v oblasti smluvních vztahů.

Co pro vás bylo při tvorbě konceptu svobodných soukromých měst inspirací? Jsou vzorem například městské státy typu veleúspěšného Monaka či městského státu Singapore? Pokud ano, v čem?

Jistě, Monako a Singapore jsou modelem v některých aspektech, jako je volný obchod, vláda práva, mizivé regulace, tvrdý přístup vůči kriminalitě, imigrační procedury a samozřejmě v úrovni bezpečnosti.

Ve své knize však poukazuji i na jiné příklady a na to, co se od nich můžeme naučit – ať už z dřívějších dob či ze současnosti. Jde například o Hongkong, Dubaj, Benátky, středověká svobodná města či starověké řecké městské státy.

Námi koncipované svobodné soukromé město se od těch uvedených liší v tom, že FPC nebude mít zastupitelstvo, ani parlament ani knížete, kteří by mohli měnit zákony a pravidla fungování společnosti…

Je „Free Private Cities“ byznysový nebo politický projekt? Co je jeho primárním cílem? Generovat zisk prodejem unikátního produktu, jako je svobodná / tržní společnost, který na trhu chybí? Anebo zajistit svobodnou, tržní společnost pro ty, kdo ji k životu vyžadují?

Zcela určitě obojí. Já jsem nejdříve došel k závěru, že svobodný život založený na totální odpovědnosti za sebe sama, tedy na bázi voluntarismu, nemůže v kolektivistických, masových demokraciích nikdy získat většinovou podporu.

Projekt svobodných soukromých měst (FPC) byl proto až dosud jen úzce vymezeným produktem určeným pro specifickou, malou skupinu zájemců, kteří vyznávají tyto svobodné principy.

Průběžně jsem si však uvědomil, že náš projekt ve skutečnosti otvírá zcela nový trh – trh „soužití v lidské společnosti“. Libertariáni se vždy odkazují na svobodný trh, jako poskytovatele řešení všech možných problémů. Jdeme tedy provádět to, co kážeme: transformujeme ty správné myšlenky na trh soužití ve společnosti. Motiv dosažení zisku dává tu správnou pobídku tak, abychom neplýtvali zdroji a zacházeli dobře s našimi zákazníky.

Pokud jde o vámi navrhované svobodné soukromé město. Budou v něm obyvatelé jen „vnějšími“, „nezúčastněnými“ zákazníky, tedy pouhými nájemci domů či bytů, anebo by se obyvatelé ve FPC stali současně vlastníky pozemků a domů?

V mém modelu soukromých měst mohou zákazníci vlastnit půdu i domy. Ale diskutovány jsou i modely založené na nájmu, jako je tomu v Hongkongu či v Singaporu, kde si lze půdu pouze pronajímat a v nichž město zůstává vlastníkem a vykonává svá vlastnická práva.

Tohle já nepovažuji za nezbytné. Můžeme přece jakýkoliv pozemek či nemovitost zatížit smluvně tak, aby noví majitelé byli vázáni k dodržování pravidel stanovených městem.

Ale krása soukromých svobodných měst (FPC) je v tom, že se jedná pouze o rámec, který může být přizpůsobován různým cílovým skupinám, respektive jejich ideologickým preferencím. Soukromé město tak může být například přizpůsobeno anarchokapitalistickému modelu, ale stejně tak může být založeno na modelu kibucu, v němž soukromé vlastnictví neexistuje…

Já preferuji klasický liberální minarchistický modeI (minarchismus na rozdíl od anarchismu uznává existenci minimálního státu; pozn. redakce), v němž roli státu vykonává soukromá společnost, jejíž působení je vázáno bilaterálními smlouvami s jednotlivými občany. Zdůrazňuji: pevně danými smlouvami, nikoliv ústavou, kterou klasické státní „autority“ mohou kdykoliv změnit anebo interpretovat tak, jak se jim právě hodí.

Domnívám se, že tento model bude fungovat nejlépe a bude přijatelnější pro více lidí. O tom nakonec rozhodne trh. Stejně jako ve světě produktů a služeb, i zde mohou odlišné modely (uspořádání společnosti) úspěšně koexistovat, jelikož různí lidé mají různé preference.

To znamená, váš koncept tedy umožňuje, aby rezidenti svobodného soukromého města vlastnili nemovitosti a fakticky tak v jistém smyslu byli současně i spoluvlastníky tohoto soukromého města…

Určitě, je to možné. Vlastníkem města může být soukromá osoba, akciová společnost nebo firma, která je buď částečně, nebo dokonce výhradně vlastněna obyvateli. Možné bude dokonce provést IPO (Initial Public Offering; první veřejnou nabídku/vydání akcií – pozn. redakce).

Akciová společnost „Free Private Cities“ vytvoří dceřiné společnosti, vždy jednu pro každé soukromé město. Každá taková dceřiná spolenčost bude umožňovat různé vlastnické modely. Probíhá nyní diskuse o tom, jestli je rozumné, aby si každý, kdo se stane rezidentem města, musel povinně koupit alespoň jednu akcii.

Myslíte, že bude pro obyvatele soukromého města psychologicky „stravitelné“ to, že jejich město vlastní jediná soukromá osoba či firma a že starostou města, tedy šéfem městské exekutivy, je ředitel této vlastnické firmy?

Představte si plavbu výletní lodí – ta probíhá mimo rámec národních jurisdikcí. Když se vydáte na plavbu takovou lodí, ocitáte se plně v rukou kapitána. Jistě mu ale věříte, že se chová v souladu se smlouvou a maximálně vstřícně vůči zákazníkům. Koneckonců, vy si ho za to platíte, i když nepřímo.

Určitě nebudete požadovat, abyste se mohli politicky podílet na řízení lodi. Jde vám přece jen o to, aby plavba proběhla tak, jak má a aby kapitán a posádka dělali řádně svoji práci.

Kapitán by hlavně během plavby neměl měnit pravidla nebo dokonce trasu, kterou jste si zarezervovali. Pokud by něco takového provedl, můžete žalovat cestovní kancelář nebo přepravní společnost, která vlastní loď. Z tohoto pohledu je pro vás irelevantní, kdo je vlastníkem cestovní kanceláře nebo přepravní společnosti.

Tady v Monaku (Titus Gebel žije v Monaku; pozn. redakce) nemá 80 procent obyvatelstva, včetně mě, vůbec žádná účastnická práva, protože nejsme občany knížectví. Nikdo s tím však nemá problém, protože všichni chceme jediné: aby nás nechali na pokoji. Stát by měl pouze dělat svůj „džob“, tedy zajišťovat bezpečnost, vládu práva, infrastrukturu a podobně.

Na papíře má monacký kníže mnoho pravomocí. Pokud by je užil v negativním směru, tedy proti obyvatelům, tak bychom prostě odešli. On to ví, a proto k tomu nedochází. Je to jednoduché. Konkurence je jediné udržitelné omezení moci, které lidstvo až dosud vymyslelo.

V případě našich soukromých měst by právní postavení bylo zajištěno smlouvou. Žádná městská rada, žádný „provider“ města, žádný starosta, žádný akcionář ani jiní rezidenti by neměli pravomoc jednostranně měnit tuto smlouvu.

Myslím si ale, že v průběhu času začne být operátor/provider města považován za pouhého poskytovatele služeb a touha občanů participovat na vedení či vlastnictví města vymizí. Lidé budou „hlasovat nohama“, jak to dělají dnes u špatných produktů či služeb.

Měli by tedy obyvatelé města, to znamená zákazníci firmy „Free Private Cities“, něco jako občanská práva či svobody? Existovaly by v takovém soukromém městě, dle vašeho konceptu, i nějaké prvky demokracie?

Pokud jde o občanská práva a svobody, tak ty rozhodně ano, jak ekonomické tak osobní. V opačném případě by město pro zákazníky nebylo atraktivní. Tyto práva a svobody by byly smluvně garantovány.

To znamená, každý má smlouvu s poskytovatelem služby a může jej žalovat za porušení kontraktu. V případě poskytnutí špatných služeb může každý zákazník zadržet pravidelnou roční platbu nebo může požadovat náhradu škod, pokud by se stal obětí trestného činu, protože městu zaplatil za svoji absolutní bezpečnost.

Jakékoli spory mezi operátorem/providerem města a obyvateli jsou projednávány před nezávislými rozhodčími tribunály, které nejsou součástí města.

Demokratické prvky mohou být požadovány hostitelským státem (tedy zemí, na jejímž území se FCP nachází; pozn. redakce). Dokážu si představit jakousi akcionářskou demokracii, pokud budou obyvatelé vlastnit akcie, jak jsem již naznačil v předchozích odpovědích.

Stejně tak si lze představit i „korektivní demokracii“, což je myšlenka Toma Bella, v níž mohou obyvatelé většinovým hlasováním odmítnout nová pravidla; tedy pokud budou taková nová pravidla smluvně povolena, což možná bude na některých územích nezbytné.

Nicméně v korektivní demokracii mohou lidé nová pravidla pouze odmítnout, ale nesmí zavádět pravidla nová, neboť to by nakonec vedlo k přerozdělování a ke všem těm dobře známým problémům, které dnes existují v klasických demokratických státech.

Vy nabízíte projekt svých svobodných soukromých měst (FPC) vládám pro řešení problému s migranty. Není v rozporu s posláním FPC dělat takové obchody se státem? Myslíte, že migranti touží po životě ve svobodné společnosti soukromého města? Netouží více pro klasickém štědrém státu a jeho přerozdělovací velkorysosti?

Naše soukromá města pro migranty by nenabízela sociální péči, a proto by přitahovala pouze lidi, kteří jsou ochotni si na své živobytí vydělávat prací. Stejně jako u „klasických“ svobodných soukromých měst (FPC) může být soukromé „město migrantů“ pro chudý hostitelský stát „win-win“ situací. Zejména tehdy, pokud by bylo vytvořeno v oblasti, kde původně nebylo vůbec nic.

Navíc, migrační krize se pravděpodobně bude dále zhoršovat. Soukromá města pro migranty by tak mohla získat finanční podporu od zemí, které se potýkají s imigrací.

Konečně taková soukromá „města migrantů“ se mohou stát alternativou k náboženským režimům – všichni by pak viděli, že tento model společného soužití v soukromém svobodném městě funguje lépe než modely založené na svaté knize ze 7. století…

INTERVIEW IN ENGLISH

INTERVIEW WITH TITUS GEBEL ABOUT THE FREE PRIVATE CITIES PROJECT, March 2018

TITUS GEBEL: Free Private Cities will have no parliament or prince who can change the rules any day

FREE REPORTER: What is the latest development of the Free Private Cities project (FPC)?

Titus Gebel: We are very advanced in Central America (see 2), in addition there are negotiations with two governments in an early stage; and my book will be available from 5th April on (first German followed by English 2-3months later) outlining the theoretical foundations and the concept but also giving practical hints to everyone who might be interested in taking up this idea.

Have you managed to make some progress, at least in terms of finding a suitable location or territory in which the possibility of gaining autonomy or the right to autonomous regulation of some internal affairs of the FPC would arise?

We have now a territory, a governmental permit and a respective law in place which grant us a substantial legal autonomy (own legal and social system, own courts, own police, own tax and customs regime). Since the respective negotiations have just been finished a couple of days ago, there hasn’t been an official announcement yet. But it will come soon, together with a possibility to co-invest. The project is in Central America, subscribers to my newsletter (freeprivatecities.com) will be informed promptly. It is not yet a full Free Private City but a big step in that direction.

What is the relationship between the Free Private Cities project and the private city of Burma in the Karen State, you are referring to (on Facebook)? Is it possible to say, that FPC provide something like the “freedom franchise”…?

Yes, Free Private Cities should definitely become a kind of a franchise. At the moment, I try to support projects like Kurt Hanson’s one in Burma with advice and my network, so that they can succeed. There is no official relationship installed yet between the Burma project and Free Private Cities, but most of us involved in the startup societies movement know each other. I once established the motto on a conference in Crete that we are not competitors but colleagues and should support each other. That was well accepted and I can say that the seasteaders have also adopted some of  my Free Private City ideas, namely the contractual relationship.

Are they a model for FPC citystates like the Monaco or Singapore? If so, in what aspects?

Monaco and Singapore are certainly models regarding some of their elements, like free trade, strict rule of law, low regulation, being tough to crime, immigration procedures and security. In my book I point out to other examples and what we can learn from them,  from past and present like Hong Kong, Dubai, Venice, medieval free cities and ancient greek city states. The main difference is that Free Private Cities will have no parliament or prince who can change the rules any day.

Is the FREE PRIVATE CITIES a business or political project? What is the primary goal? Generate profit by offering a unique product (free/market society which is missing in the real world) or providing a free, market-based society for those interested in free / stateless life?

Definitely both. Originally I came to the conclusion that living a free and self-responsible life (based on voluntarism) will never get a majority in mass democracies. Insofar Free Private Cities were a niche product from the outside for the few that do like those principles.

In the meantime, I think the project can really open up a whole new market – the market of living together. Libertarians are always pointing to the free market as a provider of solutions to all kind of questions – so practice what you preach and transfer this correct idea to the market of living together. The profit motive is giving the right incentive not to waste resources and to treat your customers well.

As for your proposed free city. Will the inhabitants be mere customers – „outsiders“, i.e. only tenants of houses or flats, or would the customers be also owners of land and houses?

In my model they can also own land and houses. There are lease models discussed (like in Singapore or Hong Kong) where the land would only be leased, so that the city would remain the owner and execute the owners rights. I don’t see the necessity since you can also put a covenant on any land that you have to follow the rules of the city for example.

But the beauty of the Free Private Cities model is that it is just a framework that can be adapted to different target groups or ideological preferences. An anarcho-capitalistic model would be conceivable as well as even a kibbutz-model without private property. I am favoring a classical-liberal minarchist model, whereby the „state“ is a privat company, bound by a bilateral contract (not a constitution that can be changed or interpreted by state authorities). My guess is that this works best and will find more acceptance with „normal“ people. In the end, the market will decide. As in the world of products and services, probably different models can coexist successfully, since people are different and have different preferences.

Thus, your concept really includes the possibility for residents to become co-owners of this free private city…

This is definitely conceivable. The owner can be a private person, a stock corporation or a company which is owned partly or even exclusively by the residents. Even an IPO would be possible. Free Private Cities Inc will set up subsidiaries, for each city one. Within this subsidiaries there is room for different ownership models. There is a discussion ongoing if it might be  good idea to make the purchase of at least one share mandatory when you become a resident, so that there is an alignment of interest.

Do you think would it be is psychologically acceptable for the citizens if the city’s owner was only one private person or one private company?

But imagine a cruise – it is taking place outside national jurisdictions. When you go on a cruise ship, you are completely in the captain’s hands. However, you trust him to behave in accordance with the contract and in a customer-friendly manner; after all, he is paid indirectly by you. Nor do you want political participation on board, but only that the cruise takes place as announced and that the captain and crew do their job. In particular, the captain should not change the rules or even the route you have booked while you are sailing. If he does, you can sue the tour operator or the shipping company that owns the cruise ship. Who owns the tour operator or the shipping company and who manages it is irrelevant.

Here in Monaco, 80 % of the population (including me) have no participation rights at all, since we are not monegasque citizens. Nobody has a problem with that, we just want to be left alone; the state should just do its job (security, rule of law, infrastructure). On paper the prince in Monaco has a lot of power. If he made use of it in an negative way, we would just leave. He knows that and therefore it’s not happening. It’s that easy. Competition is the only sustainable limitation of power that mankind has discovered so far.

In our case, the legal position would be secured by the contract and no council, no city provider, no mayor, no shareholders or other residents had the power to change this contract unilaterally.

Insofar, I think over time the city provider will be just regarded as a mere service provider and the wish to participate will disappear. People will vote with their feet as they do today in regard to bad products/services.

Will the citizens (i.e. customers) in the FPC have something like civil rights and freedoms? Would there be any elements of democracy in such a city, according to your concept?

Civil rights and freedoms: definitely yes (economic and personal). Otherwise the city is not attractive. This would be guaranteed by contract. Everyone has a contract with the service provider and can sue him for breach of contract, hold back annual payments for bad services or claim damages if he had become the victim of a crime (since he has paid for security). Any disputes between the city provider and the residents are negotiated before independent arbitration tribunals that are not part of the city.

Democratic elements might be wanted by the host nation. I can imagine a kind of shareholder democracy, if residents own shares (see above). Also conceivable is a „corrective democracy“, an idea of Tom Bell, whereby residents can reject by majority new rules (if new rules are permitted at all by the contract, but probably it’s necessary in some areas). However with corrective democracy they can only reject, not introduce new rules, since this would ultimately lead to redistribution and all the issues we have in current democracies.

Why are you offering FPC for migrants? Is it not in contradiction with the FPC’s mission to offer its model to the states, that is to do business with the state? Do you think migrants are longing for life in a free society? Don´t they rather prefer a classic welfare state and its generous redistribution?

Migrant cities would not offer social welfare and therefore would attract only people who are willing to work for their living. As with „normal“ Free Private Cities, this can be a win-win for a (poor) state, especially if something is created in a region where formerly was nothing. In addition, the migration crisis will presumably become worse and so this might be a valve that can get financial support also from immigration countries. Finally those migrant cities can be an alternative to religious regimes and everybody would see that this model of living together is working better than the ones based on a holy book from the 7th century.

FREE PRIVATE CITIES project – Basic Informations:

• Free Private Citiy is operated/provided by private company, which offers the basic services of a state: the protection of life, liberty and property, in a defined territory within a host nation.

• Inhabitants/customers of the FPC pay a certain amount for those services per year. Their respective rights and obligations are laid down in a written agreement between customer and the provider. Apart from that, customers – inhabitants are free to do as their choose.

• Citizens of the FPC are a contracting party on an equal footing with a secured legal position, instead of „being subject to the ever changing whims of politics“.

• Free Private Cities are the next evolution in special economic zones.

• In order to initiate this project, a certain autonomy from existing sovereignties has to be secured. It need not entail territorial independence, but it must include the right to regulate the city’s internal affairs.
  • The establishment of a Free Private City therefore requires first an agreement with an existing state. Thereby, the host state grants the operator the right to establish a Free Private City and to set its own rules within a defined territory

FREE PRIVATE CITIES offer:

Legal Certainty
Every resident has a signed agreement with the operator of the Free Private City. Thus, Rousseau’s requirement that initially every single citizen has to give his or her unanimous consent to the “social contract”, would be fulfilled for the first time in history. This written contract clearly defines the respective rights and obligations of the contracting parties and is enforceable by every resident. The operator cannot change this agreement unilaterally. Conflicts about its interpretation or fulfillment go to independent arbitration.

Guaranteed Security
Since you are paying for the protection of your life, liberty and property (and only for that), you have a corresponding claim against the operator. The first and foremost task of the police is therefore to provide for your security around the clock. If you become victim of a crime, you are entitled to compensation. The police has to follow pre-defined and known rules of engagement and can be held liable for failure to comply.

More Liberty
Apart from the security package and the respective payment that comes with the contract, you can decide for yourself on which goods and services you want to spend money and which charity and political cases you want to support. You have full freedom of action, limited only by the respective rights of others and the basic rules laid down in the agreement with the operator. This includes free speech, full freedom of contract and freedom of association with your fellow residents. The interaction between the residents happens on a purely voluntary basis, free of any coercion.

Permissionless Innovation
Innovation is seen as chance, not as risk. Provided, you do not harm your neighbors or the environment, anyone can introduce new products and services without permission or license, and such products and services can be bought and
sold in any currency desired. You decide on your own if you want to test or use those products or services. After a time, Free Private Cities will offer a much higher quality of life to everyone.

Solutions to the Migration Crisis
Many people are suffering from political systems which are so bad, that economic development or personal freedom are impossible to achieve. Others belong to minorities who suffer from political or religious intolerance. So they decide to emigrate. Creating Free Private Cities in or near their home regions would establish a viable alternative for them. This would not only take away pressure from the main immigration countries, but also serve as a role model for the affected regions.

Other interesting features of life in the considered “Free Private City” project:

• The Mayor of the city would be the CEO of a service company.
• The city dwellers would be customers and could rely on competition between private cities to get a good deal.
• In a private city, citizens get from the “State Service Provider” a contract offer. This contract clearly lays down, which services it provides and what the costs are.
• There it also sets out what obligations customers-citizens have towards a peaceful coexistence, what legal system applies and the like.
• The operator of the private city cannot one-sidedly change these regulations or the payable amounts afterwards, as it is customary in politics.