Otevřít východní hranici a vpustit do Evropy milion přistěhovalců z Ukrajiny, Běloruska a Ruska navrhuje europoslanec Jiří Payne. Prý, aby si vedení EU v Bruselu všimlo, že v otázce migrace v EU „něco není v pořádku“… V  rozhovoru tvrdí, že Bruselu vůbec nejde o uprchlíky. „Chtějí nás přinutit, abychom rezignovali na vlastní názor a důstojnost,“ domnívá se Payne.


ROZHOVOR S EUROPOSLANCEM JIŘÍM PAYNEM (SVOBODNÍ)

Otázka: Jak se vyvíjí vaše iniciativa „Alternativy pro Evropu“, tedy snaha o zrušení současné EU a její nahrazení suverénními státy?

Připravujeme další diskuse a konference a jednáme s podobně orientovanými politiky z jiných zemí. Komise zveřejnila svých 5 scénářů budoucího vývoje EU, a tím vlastně deklaruje, že Lisabonská smlouva musí být nahrazena nějakým novým dokumentem. Jednou z pěti variant (druhý scénář) je, že zůstane jen společný trh. Jiná varianta počítá s vrácením některých kompetencí národním státům.

Náš návrh umožňuje mnohem lepší spolupráci, umožňuje využít mnohem více z toho, co se doposud osvědčilo. Diskuse o budoucnosti Unie probíhají v mnoha zemích, na každé schůzi Evropského parlamentu, ale u nás se příliš nediskutuje. Patrně jsme jako Svobodní v ČR asi jediní, kdo o budoucnosti Evropského kontinentu vážně uvažují.

Nemáte ale pocit, že EU – po mentálních šocích způsobených brexitem a migrační vlnou – se začíná opět konsolidovat? Prezident Macron „přitvrdil“ v boji za urychlení integrace migrantů… Odstředivé tendence jsou, zdá se, zažehnány. Kde dnes čerpáte zdroje optimismu pro svůj boj za zrušení EU? 

Macron navrhuje, aby Unii vedl franko-germánský tandem, aby byly malé státy vyloučeny z komise a navrhuje, aby Západ, který má o 50 let delší historii harmonizace, přestal brát ohled na střední Evropu. Jeho vícerychlostní Evropa je vlastně tak trochu obnovení železné opony. Jestli to jen z části prosadí, odejdou z EU další státy, a kdoví, zda nezůstane jenom u jeho tandemu.

Středoevropané tak trochu přestali Unii rozumět. Zasahuje nám do života více, než si kdo dovedl představit, dokonce v některých oblastech více, než to dělají totalitní systémy. A při tom demokracie se vypařila – na evropské dění prakticky nemáme vliv. Dá se spočítat, že vliv občana na evropskou politiku je teoreticky nejméně dvanáctkrát menší než na domácí politiku. Ale to platí jen v ideálním případě, ve skutečnosti je to ještě mnohonásobně méně.

Čím dál tím více lidí to cítí a někteří si to uvědomují. To není záležitost okamžitého kontextu – zda se zklidní migrace a zda se povede Brexit, aniž by statisíce lidí přišly o práci. Problém evropské integrace je mnohem hlubší. Projekt evropské integrace se dostal do slepé uličky. Proto je tak důležitá diskuse o budoucnosti.

Myslíte si ještě stále, že EU směřuje k tak silné krizi, která povede k samovolnému rozpadu či nějaké analogii divergentních procesů uvnitř EU?

Rozlišujme, kam směřuje nebo kam chce směřovat EU, a co si přejí lidé. Mezi tím je propast. A není možné nálepkovat každého, kdo netleská budovatelskému nadšení, za populistu a extrémistu a za protiuprchlickou sílu. V takové polarizaci pak může i zdánlivá drobnost vyvolat náhlé překvapivé zadrhnutí. A může dojít k situaci, kdy bude nevyhnutelné okamžitě přehodit výhybku.

Proto je potřebné mít pro takovou situaci záložní plán, co uděláme v takové krizové situaci. Náš návrh plní i tuto úlohu. Víme, co dělat. Na některé z chystaných konferencí popíšu i podrobnou představu o třetí části našeho návrhu – konkrétní kroky. Záměrně jsem zatím nechtěl publikovat „prováděcí plán“.

Jakou roli v prohlubování krize či naopak zlepšování situace EU bude podle vás hrát téma migrace, respektive spory o integraci v kontextu směrnice Dublin IV?

Možná je migrace a Dublin 4 jenom vnější projev hlubšího rozporu. Západní Evropa požaduje, abychom se poslušně podřídili, abychom příliš nekritizovali, abychom nepromeškali příležitost mlčet. Nám zase připadá nespravedlivé, že východní hranice musí být dokonale střežena a že nejsou stejné požadavky kladeny na jižní státy.

Měla by se otevřít východní hranice, aby přišel milion přistěhovalců z Ukrajiny, Běloruska a Ruska, aby si v Bruselu všimli, že něco není v pořádku? Máme jim pár set tisíc takových přistěhovalců poslat? Ten spor už asi není o kvóty, ten spor je o to, zda máme právo mít svůj názor a zda se vůbec připouští, že bychom někdy mohli mít lepší návrh.

Ale hlavně je zcela chybná představa, že situaci vyřeší nucený odsun uprchlíků do zemí, kde nechtějí žít. Když čelíme chřipkové epidemii, je naprosto nesmyslné šířit infekci i tam, kde zatím není. Imunitní systém se chová obráceně: soustředí infekci do co nejmenšího omezeného prostoru, a tam se ji snaží vyřešit.

V Bruselu jim vůbec nejde o uprchlíky, ale chtějí nás přinutit, abychom rezignovali na vlastní názor a důstojnost.

Českým premiérem, třebaže stále v demisi, se stal silný ekonomický zastánce EU, pan Andrej Babiš. Na jakou trajektorii vůči EU bude jednobarevná či vícebarevná vláda ANO podle vašeho názoru kormidlovat Českou republiku?

Předseda vlády bude manévrovat mezi dvěma protichůdnými polohami – na jedné straně se bude chtít domluvit s partnery v EU, na druhé straně bude muset brát ohled na mínění občanů. Některá témata možná dokáže obhájit, někdy se ale dostane do neřešitelných rozporů. Dá se očekávat, že v takových situacích ne zcela vždy udrží sám sebe pod kontrolou.

Česká republika určitě potřebuje Evropu, kde státy spolupracují. Z toho ale nevyplývá, že spolupráce musí vypadat jako ta dnešní v Unii. Jsou jiné alternativy. S napětím budu sledovat, zda pojede pohodlně dál v otázkách prohlubování integrace, nebo zda se dokáže právě v diskusi o budoucnosti EU zasadit o nějakou pro Českou republiku přijatelnější variantu.

Jak hodnotíte znovuzvolení Miloše Zemana prezidentem v kontextu našeho členství v EU? Myslíte, že bude mít staronový prezident motivaci prosazovat referendum o členství ČR v EU? Změní svůj dočasně zdrženlivý postoj k přijetí eura, když situace kolem Řecka se, alespoň tedy podle vyjádření šéfů EU, začíná stabilizovat?

Miloš Zeman bude mnohem méně kooperativní a méně ohleduplný, než byl v minulém volebním období. Je přesvědčeným zastáncem Evropské unie a usiluje o federalistickou variantu, to je jasné. Nezná švýcarskou podobu referenda, takže evidentně přijímá návrhy, které by byly ve Švýcarsku vyloučené – například to, že se hlasuje o legislativním textu. U nás se stále opakuje představa, že budeme hlasovat o nějakém věcném záměru.

Nebo to, že se ve Švýcarsku hlasuje o zákonu, který předtím schválil parlament. Pokud si nepřečte originální text švýcarského volebního kodexu, zaplete se do neřešitelných problémů právě v situaci kolem referenda o vystoupení z EU.

A podobné to bude i s přijetím eura – u nás je nemyslitelné, že by se o tom nekonalo referendum. Zeman ví, jak jsou rozložené názory, nebude tlačit na přijetí eura, protože by hlasování v referendu ohrožovalo jeho vidinu federální Evropy. Ale očekával bych, že se i u něj dostaví fáze snění o Evropě.

Chcete v Evropském parlamentu prosadit usnesení za uznání Jeruzaléma. Jaký má z pohledu České republiky smysl bojovat za uznání Jeruzaléma za hlavní město Izraele? Pomůže to u nás něčemu?

Za prvé – je to spravedlivé. Židovská tradice u nás byla v minulosti velmi silná a poznamenala naši kulturu. Myslím, že jim to tak trochu dlužíme. Za druhé – čím méně se můžeme spoléhat na vliv Turecka na předním Východě, tím důležitější je pro nás Izrael jak z politického, tak z bezpečnostního hlediska. Západní Jeruzalém fakticky je hlavním městem Izraele a není žádný důvod, abychom se tvářili, že to nebereme na vědomí.

Bylo by hloupé nalhávat si, že je na dosah nějaká dohoda. Už tři tisíce let usilují některé národy o to, aby vymazaly Izrael z povrchu Země. Nejde o nalezení kompromisu, kudy povede hranice a jak to bude se zásobováním vodou. Je to spor o samotnou existenci izraelského státu. Jsou nějaké racionální důvody, proč by tento spor měl právě v letošním roce skončit?

Nevidím žádné. Vážím si toho, jak se Židů zastal Tomáš Masaryk a jak Izraeli pomohl Jan Masaryk. Měli bychom na to navazovat. A o to mi jde.