Turecko požádalo USA o ochranu svého vzdušného prostoru raketami Patriot.

Turecko požádalo Spojené státy o rozmístění dvou baterií amerického systému protivzdušné obrany Patriot na svém území. Ty přitom odmítlo s odvoláním na údajně vysokou cenu od USA koupit, a dalo přednost ruským systémům S-400. Paradoxně teď Turci žádají USA o ochranu svého vzdušného prostoru před Ruskem.

Rusko totiž ze vzduchu kryje syrské vládní síly, které v severosyrském Idlíbu bojují proti tureckým vojákům. Cílem operace je získat kontrolu i nad touto poslední baštou odporu proti syrskému režimu. Nad Idlíbem však drží ochranou ruku Turecko, které do oblasti poslalo své vojenské síly.

„Turecko je rozhodnuto použít sílu, aby zajistilo příměří v Idlibu. Rusové by neměli zasahovat do tureckých akcí v Idlibu, Turecko nemá v úmyslu čelit Rusku,“ uvedl k věci turecký ministr obrany Hulusi Akar.

Za poslední měsíc zemřelo na severu Sýrie 15 tureckých vojáků, zejména při náletech. Turecko chce nyní ve strachu z ruských stíhaček zajistit svůj vzdušný prostor s pomocí Američanů.

„Možná tu bude podpora v podobě baterie patriotů,“ řekl Akar.

Ruské ministerstvo obrany již potvrdilo, že na Idlíb provádí nálety ruské Su-24. Podle expertů je to silný signál Turecku, že se Rusko nebojí přímé konfrontace, a že je připraveno podpořit syrskou vládu při znovudobytí celého území Sýrie.

Za nákup ruských S-400 si Turecko vysloužilo ostrou kritiku od ostatních členů NATO. Aliance si totiž zakládá na kompatibilitě a interoperabilitě všech zbraňových systémů. To v praxi znamená, že spolu dokážou armády členských zemí NATO efektivně spolupracovat a vzájemně se doplňují. České stíhačky tak mohou například posílat informace o pozicích nepřátelských stíhaček do radarového centra v Polsku, čímž umožní protivzdušné obraně v Litvě efektivně lokalizovat a zneškodnit potenciálního narušitele vzdušného prostoru.

Ruské S-400 však kompatibilní s aliančním vybavením nejsou, a z bezpečnostních důvodů ani být nemohou. V symbolické rovině pak nákup S-400 Tureckem vnímaly členové aliance jako signál příklonu země k Rusku, které je pro alianci hlavním antagonistou.