Souhrn vtipů o Evropské unii a její Komisi je výrazem díků za "dobrou" práci J. C. Junckerovi a jeho eurokomisařům.
Na počest končící Evropské komisi a speciálně jejímu předsedovi J.C. Junckerovi přinášíme sebraný a zredigovaný soubor vtipů o Evropské unii, J.C. Junckerovi a Andreji Babišovi. Předkládaný, nikdy nekončící souhrn vybraných vtipů o EU, EK a dalších politických orgánech a politicích je výrazem poděkování neznámých autorů Evropské komisi za její „dobrou“ práci ve prospěch občanů Unie… A je současně oceněním komického talentu předsedy vlády ČR.
SEBRANÉ VTIPY O EVROPSKÉ UNII, J.C. JUNCKEROVI A ANDREJI BABIŠOVI
*** VTIP ***
Tři nejvýznamnější světoví státníci – Babiš, Trump a Juncker – jsou na zdvořilostní návštěvě u Boha. Každý politik má právo zeptat se Boha na jednu věc.
Babiš se ptá: „Bože, řekni mi, budou Češi někdy šťastni?“
„Ano, můj synu, budou, ale ne za tvého života,“ odpoví Bůh.
Trump se ptá: „Bože, budou Američani někdy šťastni?“ „Ano, můj synu, budou, ale ne za tvého života,“ odpoví Bůh.
Juncker se ptá: „Bože, a budou Evropané někdy šťastní v Evropské unii?“
„Ano, můj synu, budou, ale ne za MÉHO života,“ odpoví Bůh smutně Junckerovi.
*** VTIP ***
Babiš je na návštěvě u Junckera v Bruselu a ve volné chvíli se ho ptá: „Jak to děláš, že se máš tak dobře?“
Juncker zavede Babiše k oknu a povídá: „Vidíš to krásné pole?“
„Vidím!“
„Tak to stálo poplatníky miliardu, ale mě jenom polovic.“
Za čas přijede Juncker za Babišem a vidí nesmírné bohatství, ve kterém se Babiš přímo utápí.
„Jak jsi toho prosím tě dosáhl, vždyť jsi jen prostý politik chudičkého Česka?“ ptá se Juncker.
Babiš ho zavede k oknu a povídá: „Vidíš to řepkové pole? To stálo taky poplatníky na dotacích miliardu“.
„Nevidím.“
„Tak právě proto!“ opáčí lišácky Babiš.
*** VTIP ***
Volá Trump do Bruselu Junckerovi, že v Americe vynalezli telefon do nebe. Juncker nevěří, ale přiletí se na to do Ameriky podívat. Vezme v Bílém domě ten speciální telefon do ruky, vyťuká sáhodlouhé číslo a ozve se: „Svatý Petr, prosím?“
Juncker na to, že to je omyl, že se omlouvá… Chvíli s Petrem pokecali, i když nebylo moc o čem. Juncker potom za hovor musel (z erárních peněz) zaplatit Američanům 1000 dolarů a odletěl zpět do Bruselu.
Druhý den volá Juncker z Bruselu do Ameriky Trumpovi, že jsme v Evropské unii vynalezli telefon do pekla. Trump je z toho v šoku. Ihned přiletí do Bruselu, vezme do ruky onen „pekelný“ telefon, vyťuká dvě nuly a ozve se: „Haló, tady Lucifer!“
Trump se lekne, že to fakt funguje, a ptá se, co je dlužný za vyzkoušení tohoto zázračného telefonu.
„Půl eura,“ řekne Juncker.
„Cože? Proč tak málo?“
„Byl to jen místní hovor…,“ vysvětlí Juncker.
*** VTIP ***
Přijde zemřelý Juncker k nebeské bráně a Svatý Petr se ho ptá:
„Tak co, Junckere, chceš jít do eurounijní části nebo do obyčejného, neevropského nebe?“
„No, jak se mě na tohle můžeš ptát? Já, někdejší předseda Evropské komise, uvědomělý europeista, bojovník za integraci Evropské unie! Samozřejmě že do eurounijní části!“
„No, dobrá, dobrá, ale na snídaně, obědy a večeře budeš chodit do toho obyčejného, neevropského!“, zmrazil ho Svatý Petr.
Juncker se divil, až mu to nakonec Svatý Petr vysvětlil: „No, přece nebudeme kvůli jednomu blbcovi vařit i v eurounijním nebi!“
*** VTIP ***
Zemřel Juncker, ale po 10 letech se už tak nudil v nebi, že poprosil Boha, aby ho pustil zpět na Zemi, aby zjistil, jak se tam lidi mají.
Bůh po nějaké době přemýšlení souhlasil.
Juncker jde do svého někdejšího oblíbeného baru v Bruselu. Objedná si rum a informuje se u výčepního, co je nového, jak lidé žijí, jak se rozvíjí jejich země a jaké jsou problémy.
Výčepní se udiveně ptá: „Jaké problémy? Přece jsme jedna velká země a všechno okolo nás je naše“.
Juncker: „Jak to? A co Británie, Norsko, Švýcarsko?“
Výčepní: „To už je všechno naše“.
Juncker: „I Afrika a celý Blízký východ?“
Výčepní z pod pultu vytáhne globus, roztočí ho a pyšně povídá: „Přece jsem říkal, jsme světová velmoc! Celý svět je náš!“
Juncker je potěšen, pyšný a spokojený. Objedná si další rum a vypije ho.
Před odchodem z baru povídá: „Tak tedy děkuji, milý příteli. Kolik platím?“
Výčepní: „Deset rublů a padesát kopějek.“
*** VTIP ***
Celá Junckerova Evropská komise se vydala autobusem na výjezdní zasedání, aby se tímto ještě více přiblížila svému zbožňovanému lidu.
Jenže, co osud nechtěl. Autobus s milovanou Evropskou komisí se v horské krajině zřítil do rokle.
Objevil jej místní starý farmář. Jal se kopat velkou díru a všechny politiky tam pohřbil.
O pár dní později objevila policie autobus, a tak se ptala po okolních usedlostech, co se stalo s milovanými eurokomisaři.
Když přišli k našemu farmářovi, pověděl jim, jak autobus objevil a všechny do jednoho pohřbil.
Policajti na to: „A oni byli všichni mrtví?“
„No, většina říkala, že jim nic není. Ale znáte to, politikům se nedá věřit…“
*** VTIP ***
Muž je sněden předsedou Evropské komise J. C. Junckerem, a procházeje jeho žaludkem potká Andreje Babiše.
„Pane premiére, pane premiére,“ volá, „vás také pan předseda Juncker snědl?“
„Ne,“ odpoví Babiš, „já jsem přišel z druhé strany.“
*** VTIP ***
Předseda Evropské komise J. C. Juncker se ve svém bruselském paláci doslechl, že poštovní známky, na kterých je vyobrazen, údajně nejsou kvalitní. Proslýchá se prý, že na dopisech, které si euroobčané v roce 2019 čím dál častěji posílají, známky s Junckerem nelepí…
Předsedu EK to rozzuřilo k nepříčetnosti natolik, že se rozhodl, že si to půjde osobně ověřit.
Dal si pár frťanů a převlečen za obyčejného člověka vyrazil do ulic. Přijde k bruselskému novinovému stánku a požádá o poštovní známku s Junckerem.
„Známky nevedeme,“ odvětí trafikantka.
Juncker zahromoval, proklel přeregulované Belgické království, ale nezbylo mu nic jiného, než odejít na poštu.
Po vystání dlouhé řady požádal slečnu za přepážkou o aršík poštovních známek s Junckerem.
Ta mu jej ochotně prodala a Juncker pln nedočkavosti vzal první známku, naplival na zadní stranu a nalepil si ji na připravený papír.
Držela jak přibitá.
Vzal druhou známku, plivl na zadní stranu, nalepil. I ta držela pevně, jak neoblomná víra v Evropskou unii.
„Lepí“.
„Lepí!“
„Všechny moje známky lepí!!!“, křičel Juncker vítězoslavně na celou poštu, když úspěšně otestoval celý arch známek se svým portrétem.
V tom k němu přistoupila turistka z Česka, která se přijela podívat do hlavního města Unie, a plynulým esperantem stydlivě zašeptala J.C. Junckerovi do ucha sladké tajemství:
„Víte, pane předsedo, ale oni na ty vaše známky všichni lidi plivou z té obrázkové strany, tedy vám do ksichtu…“
*** VTIP ***
Eurounijní disident vykřikoval na ulici:
„Předseda Evropské komise Juncker je idiot!“
„Evropský prezident Tusk je debil!“
Jak jinak, úřady pak za to onoho disidenta odsoudili na 20 let do unijní káznice sídlící ve španělské enklávě v Maroku.
I divil se a stěžoval si pak, chudák:
„Jiní měli také protiunijní řeči a dostali jen 5 let!“
„Vy máte také 5 let za protiunijní řeči. Těch dalších 15 let je za vyzrazení unijního tajemství.“
*** VTIP ***
Jedou Juncker s Babišem na zasedání Evropské rady… Jedou kolem kostela a tak přijde řeč na náboženství. No, co na tom ti lidi furt mají? Proč chodí do kostela? Vždyť to kazí kredit Evropské unii a škodí to víře v europeismus. Nemluvě o tom, že to zpochybňuje přínosy Evropské komise. Proč se lidé raději nemodlí k Evropské komisi? Vždyť ta prokazatelně koná tolik dobra…
Tak nad tím špekulují a pak Juncker říká: „Víš co, Andreji, běž tam na výzvědy, co se tam vlastně děje.“
Babiš se proplíží do potemnělého kostela a vidí na klekátku babičku, jak se úpěnlivě modlí:
„Milosrdný Bože, mám velké trápení a prosbu – blíží se zima a já v tom svém sklepním kamrlíku asi umrznu, z důchodu sotva vyžiju. Nikdy jsem tě tak neprosila, jako teď – spočítala jsem si to, a kdybys mi seslal tisícovku, tak by mi to moc pomohlo. Koupila bych si svetr v partiovce, nějaké uhlí; zaplatila bych si nájem, to by mi zachránilo život…“
Babiš se vrátí do auta, povykládá, co a jak. Juncker na to, že to je teda ostuda, když lidé nevěří Evropské komisi a místo toho vzývají boha, který není součástí ani Evropské rady ani Evropské komise. A to vše kvůli troše peněz.
Hele, já jí to dám ze svého, ať tam ta bába nepropadá bludům, zamumlá Juncker. Začne se šacovat, ale ať hledá, jak hledá, nestluče do kupy víc než osm stovek eur.
A Babiš u sebe také neměl ani floka. Teda, aspoň to tvrdil.
„Tak jí dej, Andreji, aspoň těch mých osm stovek, ať už jde pryč.“
Stane se. Babiš jí dal sedm stovek. Stovku si nechal jako provizi.
Jedou pak už pozdě večer zpátky ze zasedání a u kostela vidí, že se tam babička pořád ještě modlí.
Tak zastaví a Babiš zas jde na výzvědy, proč tam ta babička ještě straší, když už dostala, co chtěla. Přiblíží se a slyší tato slova:
„… tak Ti, Pane Bože, nastotisíckrát děkuju za peníze, které mi zachrání život, ale příště to, prosím Tě, neposílej po těch europeistických a dotovaných sviních, oni mi z toho tři stovky sebrali…“
*** VTIP ***
Ptá se paní učitelka dětí, jak si představují tu naši slavnou Evropskou unii?
Přihlásí se František a říká:
„Já si představuji Evropskou unii jako mrakodrap!“
„No, tak nám to, Františku, trošku rozveď!“
„Paní učitelko, představte si obrovský mrakodrap, jeho velikánské pevné základy. Přijde zemětřesení, on se chvěje, ale stojí stále pevně na svém místě!“
„Výborně, Františku, píši ti jedničku s hvězdičkou!“
Přihlásí se Monika:
„Já si představuji Evropskou unii jako strom!“
„No, tak nám to, Moničko, zase pěkně rozveď!“
„Představte si obrovský strom, jeho rozložitou korunu, silný kmen, široké pevné kořeny. Vítr fouká, strom se ohýbá, ale nepovolí, stále stojí pevně na svém místě!“
„Výborně, Moničko, píši ti jedničku s hvězdičkou!“
Pak se klasicky přihlásí starý sprosťák Pepíček:
„Já si představuji Evropskou unii jako vznešenou a nezdolnou loď na rozbouřeném moři!“
„Tak na tohle vysvětlení jsem vážně moc zvědavá!,“ zareagovala paní učitelka.
„Paní učitelko, představte si rozbouřené moře, dvacetimetrové vlny, vítr fouká,
liják bičuje palubu, loď Evropské unie se kymácí, lidi blijou, ale vystoupit z této lodi nemůžou!“
*** VTIP ***
Umírá jeden z největších bojovníků proti Evropské unii. Ale místo faráře si překvapivě ke smrtelnému loži pozve místního úředníka Evropské unie.
A oznámí mu, že by měl zájem vstoupit do služeb Evropské unie, byť třeba jen jako subalterní úředníček toho nejposlednějšího komisariátu Evropské komise.
„A proč, prosím Vás? Vždyť proti nám celý život bojujete. A teď tohle?“ ptá se horlivý euroúředník.
„Víte, když už má někdo umřít, tak ať je to aspoň zaměstnanec Evropské komise,“ vydechne umírající.
*** VTIP ***
Juncker, Merkelová a Babiš letí společně letadlem.
Juncker povídá: „Kdybych vyhodil z letadla 100 eur, učinil bych někoho šťastným.“
Merkelová povídá: „Kdybych vyhodila z letadla 1000 eur, učinila bych 10 lidí šťastnými“.
Babiš povídá: „Kdybych vyhodil z letadla pytel řepky olejky a barel agrofertích pesticidů, udělal bych šťastnými mnoho českých zemědělců“.
Pilot to slyší, chvíli přemýšlí, sbírá odvahu, pak zamkne zevnitř kabinu a následně všem cestujícím pohrozí:
„Kdybych vyhodil z letadla vás všechny, udělal bych šťastnými všechny lidi na celé planetě.“
*** VTIP ***
Stařenka se ve vzkvétající Evropské unii snaží naskočit do rozjíždějící se tramvaje. Nakonec se jí to přece jenom podaří a oddechuje si:
„Chvála Bohu!“
Otočí se k ní jeden uvědomělý občan, který chce zabránit tomu, aby ctihodná paní měla problémy s úřady, a povídá:
„Ale paní, ne chvála Bohu, ale chvála Evropské unii, to se dneska musí říkat. Vždyť na tu tramvaj možná dotacemi přispěl i Brusel…“
„No jo,“ říká dáma, když se jí to rozleží v mysli, „ale co až se Evropská unie rozpadne, co budeme říkat potom?“
„Pak budeme zase říkat: Chvála Bohu!“
*** VTIP ***
V jednom z měst v Evropské unii stojí lidé frontu na alkohol a cigarety, které Brusel nařídil zdražit a prodávat jen v noci a v omezeném množství jednoho půllitru a jedné krabičky na osobu a den.
Po třech dnech v řadě se začne jeden chlap rozčilovat:
„Kdo vymyslel tenhle blbej přídělovej systém? Odjíždím do Bruselu zastřelit šéfa Evropské komise!“
Druhý den se vrátí do řady a povídá: „Sakra, lidi, tam je větší fronta, než tady!“
*** VTIP ***
Umře šéf Evropské komise Juncker, zrovinka uprostřed funkčního období, a jde do pekla.
Přihlásí se u Lucifera.
„J.C. Juncker, J.C. Juncker… Jo, tebe tu mám, chlape nezdárná. Za své hříchy si stoupneš po kolena do vařící vody.“
Tak se Juncker jde postavit. Stojí, stojí, pálí to ještě víc, než kořalka prolitá jeho vznešeným hrdlem ve funkci šéfa EK.
Najednou si všimne, že vedle je Hitler, a ten stojí ve vařící vodě jen po kotníky.
Naštve se a volá na Lucifera.
„Lucifere! Sorry, ale tohle přece není spravedlivé, že já musím stát ve vodě po kolena a Hitler jenom po kotníky!“
Lucifer se podívá a zařve: „Hitlere, ty zrůdo, už zase stojíš Merkelové na hlavě?!“
*** VTIP ***
Babiš umřel. Po přímluvě Svatého Miloše Zemana a po dlouhém zvažování pustili Babiše do nebe.
Když se dostal za nebeskou bránu, uviděl velikou zeď plnou hodin.
„K čemu sú ty hodiny?“ zeptal se.
„To jsou hodiny lží.“ Řekl Svatý Petr.
„Každý má jedny. Kdykoliv někdo zalže, ručičky na těch jeho se pohnou,“ vysvětlil světec.
„Šak aj ja som měl hodiny, z Paríže, s motýlmi,“ řekl Babiš.
„A čí sú tyto hodiny?“ zeptal se Babiš při pohledu na bělouskvoucí orloje.
„Ty jsou Matky Terezy. Nikdy se nepohnuly, což znamená, že Matka Tereza nikdy nelhala.“
„Jaj,“ lekl se Babiš.
„A čí sú tyto?“ zeptal se po chvíli zase někdejší nemajetný politik, jehož miliardový majetek hlídala vlastní manželka ve svěřenském fondu.
„Ty jsou Donalda Trumpa. Pohnuly se jen párkrát, což znamená, že Trump příliš nelže.“
„Aha… A kde máte hodiny šéfa Evropské komise pána Junckera?“ Zeptal se Babiš, rozhlížejíce se po stěně.
Svatý Petr bez mrknutí odpověděl: „Mám je v pracovně, používám je jako větrák…“
Babiš se zarazil, ale po chvíli si přece jen troufl se zeptat: „A kde mátě moje hodiny…?“
„Ty jsou ty největší, venkovní. Vyrábějí nám tu elektřinu pro celé nebe namísto větrné elektrárny,“ odvětil bezelstně Svatý Petr.
VTIP ***
Šéf Evropské komise, Jean-Claude Juncker, přijede navštívit pracující zemědělce do jedné z méně rozvinutých zemí Evropské unie.
„Tak copak, moji milí, jakpak se vám daří?“, zažertuje Jean-Claude.
„Výborně pane předsedo,“ zažertují zemědělci.
*** VTIP ***
Svatý Václav dostane v nebi opušťák, aby se mohl jít podívat, jak to v té jeho zemi po těch letech vypadá.
Vyrazí nejdříve na Václavské náměstí, tam zaparkuje koně a vyrazí na průzkum. Ale když se vrátí, tak kůň nikde.
Ztrápeně se tedy vrací k nebeské bráně. Tam na něj Svatý Petr spustí:
„Václave, můžu tě pustit jenom s koněm. Někde si nějakého sežeň a pak se vrať.“
Václav se vrátí zpátky na zem a napadne ho, že by to mohl nejlépe vyřešit J. C. Juncker, když je to šéf Evropské komise.
A tak stanou Juncker se Svatým Václavem před nebeskou bránou. Ta se otevře, vykoukne Svatý Petr a jenom zakroutí hlavou:
„Václave, já ti říkal s koněm a ne s volem.“
*** VTIP ***
Milovaní vůdci Evropské unie, J.C. Juncker a Donald Tusk, se chtěli přesvědčit o své oblíbenosti mezi lidem.
Nechali proto rozhlásit, že se společně polili benzínem, zapálili a že pak jako oba na následky popálenin zemřeli…
Hned nato se oba v převleku za lidi vydávají do ulic.
Přijdou na náměstí k obrovskému shromáždění občanů a převlečený Juncker se ptá jednoho z nich, co se to jako děje.
Občan odpoví: „Naši nejmilovanější vůdci spáchali sebevraždu – polili se benzínem a zapálili. Tak teď pořádáme sbírku na jejich nešťastné rodiny.“
Tusk: „To je velice chvályhodné. A kolik jste už vybrali?“
Občan: „150 litrů benzínu pro každou rodinu…“
*** VTIP ***
Šéf Evropské komise J.C. Juncker přijede do Prahy, kde se koná obrovská protestní demonstrace. Juncker zamíří osobně na tuto akci. Nese si 2 listy papíru.
Zamává prvním papírem. Lidé jak na povel začnou jásat.
A Juncker říká: „Drazí lokální Evropané, na tomto listu jsou vyjmenována opatření, která Evropská komise právě schválila a díky kterým se lidé budou mít dobře až do konce svého života.“
Občané na demonstraci začali šílet štěstím.
Jenže Juncker vytáhl druhý list papíru a oznámil: „A tady je seznam těch lidí…“
*** VTIP ***
Píše se rok 2034. Vstane někdejší vůdce Evropské unie J.C. Juncker z mrtvých a jde se podívat, jak to vypadá na evropském kontinentu, který on a jeho Komise tak geniálně rozvíjeli.
Potká malé děvčátko: „Holčičko, nevíš něco o Evropské unii a současných komisařích Evropské komise?“
„Nevím, strejdo.“
Jde dál a potká dívku: „Slečno, nevíte, kdo je dnes předsedou Evropské komise? A jací další komisaři dnes vládnou Evropě?“
„Bohužel ne, pantáto.“
To se už Juncker docela diví, ale nevzdává to.
Potká velmi starou dámu.
„Nevíte, paní, něco o Evropské unii a evropských komisařích?“
„No, synku, moc si už nepamatuji, ale možná se něco dozvíš v cestovní kanceláři.“
Junckerovi je to už více než divné. Běží proto do nejbližší cestovky a zeptá se tamní pracovnice, jak na tom dnes je EU a co dělají evropští komisař.
„No, o EU vám nic neřeknu. O ničem takovém nevím. Ale nějaké evropské komisaře ještě máme vysoko v horách, kam utekli. Jenže letos už si moc nezastřílíte, holenku, protože jsou čím dál více plaší a moc jich tam už nezbylo.“
*** VTIP ***
Baví se dva vězni:
„Za co tě vlastně zavřeli?“
„Ále, díval jsem se dalekohledem na předsedu Evropské komise.“
„Prosím tě, a za takovou prkotinu tě zavřeli?“
„No, on ten dalekohled byl zaměřovací…“
*** VTIP ***
V sídle Evropské komise v Bruselu se pokazilo WC.
Přišel opravář a ptá se:
„Kde je ten hajzl?“
„Před hodinou odletěl do Berlína.“
„Ale ne, myslel jsem ty dvě nuly.“
„Ty letěly s ním…“
*** VTIP ***
Víte, kolik měří správný komisař Evropské unie?
Tři metry i s provazem.
*** VTIP ***
Umře nečekaně šéf Evropské komise J.C. Juncker a poslušní úředníci jej pošlou, jak jinak, nejdříve do nebe.
Tam už ho vítá Svatý Petr. A povídá:
„Víš, J.C., teď tady máme taková nová pravidla… Svoboda volby. Zákaznicky vstřícná politika. No prostě, každý si nejdříve zkusí jeden den v pekle a jeden den v nebi. A potom se svobodně rozhodne, kam bude chtít.“
Juncker se tedy vydá do pekla a nestačí se divit: všude krásné zahrady, grilovačka, luxusní párty s vybranými alkoholy, všude kolem kamarádi a obdivovatelé. Všichni jsou veselí, rozverní a s Jean Claudem vtipkují či mu dokonce pochlebují.
Druhý den je Juncker na pozorování v nebi. Jenže, všechno je tam takové uhlazené až nudné. Setkává se se slušnými lidmi, mezi nimiž ale nemá žádné kamarády. No, je to tam prostě o ničem.
Tak přijde ke Svatému Petrovi a říká, že si vybral peklo. A ten definitivně rozhodne, že Juncker zbytek neživota stráví v pekle.
Jean Claude tedy dorazí na trvalo do pekla. Ale co to? S úděsem v očích kouká, že všichni jsou tam špinaví a dřou do úmoru. Každý má na nohou okovy a po celém těle krvavé škrábance. Vařící voda v kotlech se už chystá.
Juncker je zmatený a ptá se Lucifera, jak je tohle možné, když to tady při jeho inspekční návštěvě vypadalo tak nádherně.
Lucifer mu to tedy vysvětlí: „To víš, předvolební kampaň je předvolební kampaň…“
*** VTIP ***
Píše se rok 2019. Svatý Václav míří v čele blanických rytířů ku Praze zachránit Českou republiku. V hoře Blaník si totiž vyhodnotili situaci „dole“ tak, že českému (moravskému a slezskému) národu je už úplně nejhůř v dějinách. Dle prastarého zákona je povinností Blanických rytířů vyjet v takové situaci národu na pomoc.
Těsně před Prahou narazí rytíři na kolonu luxusních automobilů. Z jednoho vozu vystoupí končící šéf Evropské komise J. C. Juncker a ptá se Václava a rytířů kam a proč jedou.
Svatý Václav říká: „Copak pane předsedo neznáte pověst o tom, že až bude českému národu nejhůře, tak mu přijedu s blanickými rytíři na pomoc?“
Juncker zakroutí hlavou a říká: „Český národ v rámci EU vzkvétá. Právě vezu na Hrad tajnou informaci o složení nové Evropské komise i s jejími dalšími plány“.
Šéf odcházející Komise vytáhne pozlacený dokument s návrhem na složení nové vlády Evropské unie a jejím programem a podá jej Svatému Václavovi.
Svatý Václav si dokument přečte. Strne a svatý obličej mu zpopelaví. Zavelí rázně blanickým rytířům, aby obrátili koně k návratu do hory Blaník, a prohlásí: „Sakra, zase jsme vyjeli o pár dnů dřív, než jsme měli vyjet!“
*** VTIP ***
Občan Evropské unie a Rus se v roce 2020 v rámci družebního projektu nechají společně na 100 let zmrazit.
Když je v roce 2120 rozmrazí, vyjdou do ulic a koupí si papírové noviny, které – v dotované podobě, pro staromilce – ještě stále vycházejí.
Euroobčan čte na titulní stránce: „V Rusku poprvé po sto letech nezvolili Putina prezidentem!“
Má z toho škodolibou radost a neubrání se hlasitému smíchu… Když se dosytosti nasměje, vítězoslavně předá noviny Rusovi.
Ten noviny prolistuje a vrátí mu je na stránce s velkým nadpisem: „Africký národní kongres a Muslimské černé bratrstvo již popáté za sebou vyhráli volby do Evropského parlamentu“.
Euroobčan nemůže uvěřit. Listuje v novinách dále. Když dolistuje na předposlední stranu, omdlí a sesune se na zem.
Rus mu vezme noviny z rukou, podívá se na onu stránku a se zalykavým smíchem přečte: „Vymřelé Evropany v saharské rezervaci nahradili gorily a šimpanzi“.
*** VTIP ***
Pepíček si jde koupit čokoládu za 40 korun a zjistí, že stojí 50 Kč, na což nemá dostatek peněz.
Vyjde smutně z prodejny a říká: „Máme ale blbou evropskou vládu, zdražila nám čokoládu.“
Jde kolem šéf Evropské komise Juncker a říká: „To je ale blbé děcko, regulacemi jsme přece zdražili úplně všecko!“
*** VTIP ***
Juncker, Trump a Babiš letí letadlem do Davosu.
Náhle se kolem začnou honit hromy a blesky a do letadla se z venku začne dobývat čert.
A huláká na naše vážené politiky: „Hej, vy tři zločinci! Dostal jsem od Lucifera příkaz vás odnést do pekla a usmažit na špinavém řepkovém oleji“.
Trump nechce dát svou kůži zadarmo. Vezme kufřík plný tisícidolarových bankovek a hodí jej čertovi. Čert zmizí.
Trump se začne chlubit: „Vidíte, jak silnou Ameriku a dolar jsem vytvořil!?“
Ale to už čert zase mládí na okna letadla. „Bezcennými papírky si mě chcete koupit? Až vás v pekle usmažíme, tak vás hodíme pekelným prasatům!“
O záchranu se pokusí Babiš. Vezme pytel plný koblih a uzenin z vlastních firem, které původně vezl na ochutnání do Davosu, a hodí jej čertovi. Čert zmizí.
Babiš se chlubí: „Moje pečivo i salámiky sú také dobré, že obměkčí aj ďábla.“
Ale to už zase čert mlátí do letadla, ještě silněji, než před tím. Jeho pekelná tvář je navíc i trochu zelená.
„Krmením pro prasata jste si mě chtěli koupit? Však vy budete kvílet, až se budete v pekle smažit!“ řve na velevážené politiky totálně naštvaný pekelník.
Na spasitele si nyní zahraje šéf Evropské komise Juncker. Hodí do sebe frťana, vezme nějaké lejstro a vystrčí jej z letadla. Čert papír chytne, přečte, s hrůzou jej odhodí a tryskem odletí zpět do pekla. Kolem letadla je už zase klidné a jasné nebe.
Babiš a Trump jsou v úžasu: před nimi je zpět kufřík s penězi i přepravka plná vonícího čerstvého pečiva a nešizených lahodných uzenin. A k tomu čertův dopis se slibem, že Peklo již nikdy nebude tyto politiky obtěžovat.
„Co jsi mu to prosím tě dal?“ ptají se Babiš a Trump usmívajícího se Junckera.
„Ále nic. Takovou prkotinu. Jen jsem mu hodil návrh žádosti Pekla o přijetí do Evropské unie…,“ vysvětlil Juncker.
*** VTIP ***
Slovenský premiér ve službách Česka, Andrej Babiš, se rozhodl dokázat Bruselu, že on je v Evropské unii opravdu ten nejlepší.
Nechal proto v tajných laboratořích Agrofertu vyrobit atomovou bombu. A rozhodl se její sílu předvést útokem na USA. Jednak aby si ověřil, že bomba funguje a jednak aby se náležitě předvedl před Junckerem, Macronem a Merkelovou.
Vojenská divize Agrofertu tedy z kvetoucího řepkového pole vystřelí balistickou raketu s jadernou bombou přímo na Washington. Vystřelí a společně s Babišem čekají na reakci. Čekají den, dva a nic.
Tak rychle smontují druhou a tu vystřelí na New York. Opět se nic neděje. Babiš je už úplně zoufalý. Nikdo si raket nevšiml, média o tom nepíší. A v Bruselu ho stále mají za slabomyslného zločince.
Tak nechá vyrobit třetí bombu, a tu vystřelí na Kalifornii. Uběhnou další tři dny a pořád se nic neděje.
A tak Babiš zavolá do Bruselu, aby se šéfa Evropské komise Junckera zeptal, jestli neví, co se jako děje, zda české rakety doletěly do Ameriky a co na to Trump.
„Tak co, Jeane-Claude, viděl jsi, jak jsme dobří a silní? Porazili jsme i USA. I ten Trump se nás bojí! Ani se nezmohl na odvetu!“
„Ty vole, Andreji, počkej, až Trump objeví Česko na mapě. Už to tam v tom Bílém domě hledají týden a ne a ne vás najít …,“ reagoval Juncker.
*** … a na závěr … VTIP NEVTIP***
Andrej Babiš přijede na mimořádné jednání do Bruselu za šéfem Evropské komise J.C. Junckerem.
„Pane předsedo, chtěl bych se vám přiznat, že jsem nadále vlastníkem skupiny Agrofert. Oznamuji vám proto, že mnou ovládané firmy již nikdy nebudou čerpat či pobírat jakékoliv dotace: ani evropské, ani národní,“ prohlásil Babiš, klečící na kolenou před Junckerem.
Juncker se pousmál a povídá: „Přesně to jsem od tebe už dlouho čekal“.
„I já se ti na oplátku musím přiznat: záda mám v pořádku a za všechny moje motolice může alkohol, se kterým mám problémy,“ dodal Juncker.
Babiš se však tímto přiznáním nenechal zahanbit a Junckerovi oznámil, že firmy skupiny Agrofert vrátí všechny evropské dotace, které získaly od doby, kdy Babiš vstoupil do politiky.
Více o tématu Evropské unie čtěte ZDE:
Být či nebýt v Evropské unii? Členství v EU vytváří nesmiřitelné nepřátelství občanů
