Zásadní rozdíl mezi Zemanem a Drahošem je v tom, že Zeman se stylizuje do role ochránce národa před vnějším nebezpečím (migranti, Merkelová), zatímco Drahoš převzal pozici ochránce národa před vnitřním nebezpečím, jež zemi hrozí od Miloše Zemana…

Drahoše nebo Zemana? Kdo z obou pánů může být lepším prezidentem? Miloš Zeman a Jiří Drahoš se utkávají ve druhém pole prezidentských voleb. Pro mnohé voliče může být rozhodování obtížné a to jednak vzhledem k chronické nestálosti názorů Miloše Zemana, ale také vzhledem k neurčitosti případně neznalosti politických názorů Jiřího Drahoše.

Objevily se komentáře o tom, že druhé kolo prezidentské volby bude soubojem dobra (Drahoš) se zlem (Zeman). Zní to pateticky a zavání to nepatřičnou trivializací.

Faktem však je, že Zeman se již velmi dlouhou projevuje jako krajně negativistický člověk, jehož hlavním nástrojem je chrlení síry na všechny strany. S výjimkou Ruska a Číny, jež Zeman považuje za přátele. Politika více azimutů je na první pohled sympatická (smyslem zahraniční politiky by přece mělo být udržovat co nejlepší vztahy se všemi státy světa; pokud tyto právě nevyhlásily Česku válku), kdyby šlo o přirozený politický názor…

Jenže nejde. Čím dál jasněji se ukazuje, že Zemanova „víceazimutální“ zahraniční politika (tzn. kladný vztah k Rusku a Číně) nemá politický fundament, ale je motivována hlavně obchodními zájmy ve prospěch elity podnikatelů, včetně těch ze Zemanova nejbližšího okolí.

Spálený Zeman

Pokud jde o Zemanovu síru: vezměme se například jeho slogan o „spálené zemi“, se kterým kdysi vyrukoval proti vládě Václava Klause. Obviňovat (po 44 letech komunistické diktatury a brutálního ničení země spojenými silami vlády KSČ a Moskvy) premiéra demokratického Česka z toho, že svou politikou spálil zemi, může jen člověk (tedy Zeman), jenž postrádá jakékoliv mravní zábrany či osobní integritu a kterému jde pouze a jen o moc.

Už před více než 20 lety tak Zeman jasně prokázal, že jeho politikou je manipulace, dogmatismus a „pálení země“ ve prospěch svého ega a neukojitelné touhy po moci.

Názory Miloše Zemana jsou učebnicovou ukázkou politické proměnlivosti. Tu Zeman kamufluje bonmotem o idiotech, kteří nemění názory. Pravda je však prostá: Zeman je oportunista, který žádné skutečné názory nemá. Není politicky ukotven, i když působil jako šéf ultrasocialistické ČSSD.

Eurofederalista bojovník

Dnes se vydává za bojovníka proti migraci i vůči politice současných představitelů EU. Ještě před začátkem migrační krize však dával na odiv svůj eurofedaralismus (tedy fanatické nadšení pro evropskou integraci pod vládou Bruselu), jenž byl mimo jiné korunován potupným oficiálním vyvěšením vlajky EU nad Pražským hradem; snad na důkaz totálního podvolení se vládě Bruselu.

Pokud dnes Zeman vůči bruselským šéfům projevuje méně nadšení než dříve, nelze to brát vážně.

Je evidentní, že zásadním mínusem Miloše Zeman je proměnlivost názorů a názorové přemety. Vytýkat (v kontextu názorové nestálosti Miloše Zemana) Jiřímu Drahošovi mělkost a nejasnost politických názorů proto není na místě. Oba kandidáti si v tomto ohledu nemají vzájemně co vyčítat… Odlišnost názorů mezi Zemanem a Drahošem je značně relativní.

Proti migrantům

Je pravda, že v posledních zhruba 2 letech se Zeman stylizoval do role obránce národa před vnějším nebezpečím: před migranty, teroristy a v ryze verbální rovině i před EU či dokonce před eurokancléřkou Merkelovou.

Ale i Drahoš zcela jednoznačně odmítl kvóty i přijímání ekonomických migrantů (což je drtivá většina z nich). Dokonce se nechal slyšet, že by ekonomické migranty vracel obratem…

Neexistuje zatím důvod, proč by veřejnost neměla Drahošovi věřit, že svá slova myslel vážně a že v jejich naplňování bude konzistentní.

Naopak, u Miloše Zemana nelze o názorové konzistenci hovořit. Ten již přesvědčivě dokázal, že co u něj platilo včera, nemusí platit dnes. Rozdíl je pouze v tom, že Zeman z proklamativního odmítání migrantů udělal středobod svého hradního „programu“.

Drahoš nikoliv.

Jednotná měna

Dalším zásadním tématem, které by pro voliče mělo být při posuzování kandidátů stěžejním, je vztah k přijetí eura.
Drahoš se k euru na první pohled staví vstřícně. Akcentuje, že jsme se k přijetí eura zavázali. Ale záhy dodává, že náš vstup do eurozóny není aktuální a odkazuje se na odmítavý názor většiny obyvatelstva.

Miloš Zeman je programovým eurofederalistou a tedy automatickým příznivcem jednotné celoevropské měny řízené evropskou centrální bankou. V průběhu svého hradního mandátu se dokonce pokusil přimět exekutivní orgány státu k urychlenému přijetí eura.

Následně sice přijetí eura podmínil odchodem Řecka z eurozóny, ale to mu nebránilo v tom, aby pokračoval v propagaci eura, když k jeho přijetí přemlouval ministra financí Andreje Babiše…

Tvrdit tedy, že Jiří Drahoš je „agentem EU“, zatímco Miloš Zeman je „hrdinným bojovníkem“ proti Bruselu, je velmi povrchní až pofiderní.

Anihilace referenda 

Zajímavou odlišností je vztah k obecnému referendu. Zeman otevřeně podporuje jeho uzákonění. Nabízí se zde otázka, co pro přijetí obecného referenda Zeman učinil během 4 let, kdy stál v čele vlády?

Tak či tak, veškerá pozitiva „demokratického postoje“ (tedy postoje ve prospěch lidového hlasování) Zeman anihiloval totálně antidemokratickým počínáním při instalování Andreje Babiše do funkce časově neomezeného premiéra bez podpory Poslanecké sněmovny.

A k tomu je nutno Zemanovi „připočíst“ jeho bezuzdnou podporou predátorskému oligarchovi Babišovi, pro kterého demokratické mechanismy a právo jsou „posvátné“ jen tehdy, pokud mu právě mohou pomoci v prosazení osobních zájmů. (A samozřejmě, pokud mu mohou pomoci nedemokratické postupy, pak učiní vše pro obhajobu „nedemokracie“, jako to ostatně předvádí svými tanečky kolem instalování vlády).

Ochránce před Zemanem

Zásadní rozdíl mezi Zemanem a Drahošem je v tom, že Miloš Zeman se stylizuje do role ochránce národa před vnějším nebezpečím (migranti, Merkelová), zatímco Drahoš převzal pozici ochránce národa před vnitřním nebezpečím, jež zemi hrozí od Miloše Zemana…

Přičemž je evidentní, že zatímco vnější nebezpečí (migranti, terorismus) zůstává zatím jen hrozbou, která (doposud, naštěstí) nebyla naplněna, vnitřní nebezpečí se za doby prezidentování Miloše Zemana změnilo v realitu.

Prezident Zeman svým konáním aktivně a bezprecedentně rozkládal národ zevnitř, podněcoval nenávist jedněch vůči druhým, z části se snažil dělat nepřítele a vylučoval ji ze společnosti (ať si o „pražské kavárně“ myslíme cokoliv, jsou to občané ČR, jejichž názory musí být plnohodnotnou součástí společenské diskuse).

Dá se tedy říci, že Miloš Zeman během 5 let národu ublížil více, než zatím mohli učinit teroristé a migranti. Jenže, tohle si Zeman ve své hypertrofované samolibosti, absenci pokory a sebereflexe neuvědomuje. Měli by mu to proto připomenout voliči.