Hlasovat ve volbách pro nechtěnou a jen zdánlivě liberální stranu jen proto, že má v průzkumech vyšší preference, je špatné řešení.

V souvislosti s blížícími se volbami do Poslanecké sněmovny se čím dál intenzivněji začíná vynořovat otázka, zda vůbec dává smysl jít k těmto volbám. A pokud ano, zda má smysl hodit svůj hlas takové pro-svobodné straně, která v předvolebních průzkumech stabilně nepřekračuje hranici 5 % potřebnou pro získání poslaneckých mandátů.

Komentář o tom, zda má smysl ve volbách „riskovat“ hlas ve prospěch jasně pro-svobodné strany, která v průzkumech nefiguruje stabilně nad 5% hranicí 
aneb
HLASOVACÍ MANIFEST PRO-SVOBODNÉHO VOLIČE ROKU 2017

V souvislosti s blížícími se volbami do Poslanecké sněmovny se čím dál intenzivněji začíná vynořovat otázka, zda vůbec dává smysl jít k těmto volbám. A pokud ano, zda má smysl hodit svůj hlas pro-svobodné straně, která v předvolebních průzkumech stabilně nepřekračuje hranici 5 % potřebnou pro získání poslaneckých mandátů.

Nebylo by lepší tzv. „hrát na jistotu“ a věnovat v nadcházejících volbách svůj hlas raději partaji, která je sice méně pro-svobodná, ale která přece jen v průzkumech figuruje nad 5% hranicí? Nebylo by takové „alternativní“ hlasování přece jen rozumnější s ohledem na udržení či zlepšení svobody v zemi, než kdyby hlas takzvaně „propadl“ při volbě takové politické strany, která nakonec onu pomyslnou 5% bariéru nepřekročí?

Odpovědí je jasné NE!

I když se to na první pohled může zdát překvapivé, z hlediska myšlenky podpory svobody a rozvoje svobodné společnosti je jednoznačně výhodnější hlasovat ve volbách pro stranu, která je při prosazování idejí svobody důvěryhodná a to i za cenu možného rizika, že se taková strana do Sněmovny neprobojuje.

Naopak, jít volit stranu nesvobodnou (respektive takovou, která sice tématem svobody šermuje na všechny strany, ale jen tehdy, kdy se to právě hodí) je krokem, který myšlenku svobody potenciálně značně poškozuje.

Jít k urně či nikoliv?

Začněme ale od základu. Má vůbec smysl jít volit, když s velkou pravděpodobností ani letos myšlenka svobody ve volbách nezvítězí a když příští Sněmovna bude opětovně, od sklepa až na půdu, obsazena etatisty všech barev?

Na tuto otázku existuje jednoznačná odpověď. Ano, jít k volbám dává smysl, protože hlasy nevoličů skutečně propadnou a to nejvíce ve prospěch volebně nejsilnějších stran, což jsou většinou subjekty ryze socialistického zaměření a charakteru.

Z pohledu otázky svobody je mnohem rozumnější se k volbám dostavit a hlasovat pro „svoji“ stranu, tedy v případě voliče, kterému záleží na lidské svobodě, hlasovat pro stranu pro-svobodnou.

V případě, že občan nevolí, respektive když se k volbám vůbec nevypraví, vystavuje se riziku, že jeho hlas, jeho občanský postoj bude státní propagandou interpretován jako stanovisko indiferentního občana, který je s celkovou situací a stavem svobod v zemi relativně spokojen a který neměl sebemenší motivaci cokoliv měnit svou účastí ve volbách…

Je proto neskonale rozumnější se k volbám dostavit a svoji preferenci ve prospěch pro-svobodné strany jasně projevit tak, aby měl volič čisté svědomí, že pro správnou věc udělal v dané situaci maximum možného.

Volba na jistotu

A takto se opět dostáváme k otázce, zda – pokud se svobodomilný volič rozhodne k volbám přijít – není přece jen strategicky přínosnější či zodpovědnější volit tzv. „na jistotu“, tedy hodit do urny lístek jiné straně straně (programově jakž takž přijatelné), jejíž preference z průzkumů veřejného mínění skýtají větší šanci na proklouznutí do Sněmovny??

Takový přístup je ovšem nesmyslný a z jistého pohledu ten nejhorší možný. Takový hlas totiž bude také promarněn. Fakticky tedy také propadne, ale způsobem nejhorším možným. Propadne ve prospěch opaku toho, co pro-svobodný volič vlastně chce!

Taková pseudovolba (reálně sice preferuji zásadově pro-svobodnou stranu, ale svůj hlas hodím do urny raději partaji, která má vůči svobodě ryze účelový postoj) totiž fakticky zkreslí skutečný počet „svobodných“ obyvatel. A myšlenkám svobody takové pseudohlasování nijak nepomůže.

Naopak, svobodě ublíží, protože tyto účelově a pouze příležitostně a dílčím způsobem liberální strany myšlenku svobody ještě více zdiskreditují. Strany, které se dílčími svobodami ohánějí jen účelově a tedy nedůvěryhodně, pak, pokud se dostanou k moci či alespoň do Sněmovny, neučiní pro svobodu prakticky vůbec nic.

Jejich skutečným cílem totiž není prosazovat myšlenky, potažmo svobodnou politiku či svobodnou společnost. Jejich hlavním cílem je získat podíl na moci, podíl na státních zdrojích a být znovuzvolen. Takové partaje jsou ochotny spojit se ve vládě či do sněmovních hlasovacích koalic v podstatě s kýmkoliv, jen aby posílily své pozice a zvýšily šance na vládní či hmotné i nehmotné prebendy všeho druhu.

Takový pro-svobodný volič, který svou morálně nezpochybnitelnou ideu, tváří v tvář volební urně, obětuje ve prospěch hypotetické „záchrany svého hlasu“, fakticky přejímá veškerou morální zodpovědnost za protisvobodné kroky, jež spáchají partaje, které svobodou opovrhují buď zcela veřejně, nebo alespoň ve své skryté podstatě.

Svobodný hlas není ztracen

Naopak, hlas věnovaný ve volbách straně, jež důvěryhodně a dlouhodobě hájí myšlenky skutečné svobody, v žádném případě není a nebude ztracen. Taková volba je totiž viditelným a nezpochybnitelným signálem podpory svobodné politiky a svobodné společnosti.

I kdyby taková strana nepřešla přes ono smrtící (diskriminační a demokracii deformující) kvórum, každý hlas pro ni je investován rozumně a efektivně, jelikož jasně podporuje skutečnou svobodu.

A pokud se náhodou taková strana do sněmovny neprobojuje, její volič je (na rozdíl od všech ostatních občanů) přímo dokonale zbaven jakékoliv morální zodpovědnosti za vše negativní, co zvolené strany a jejich vlády v zemi spáchají.